Mnozí z nás často dodržují nejrůznější kulturní tradice, ať už ty soukromé, které jsou součástí pouze té dané rodiny, nebo ty, které slaví celá země. Je však jasné, že jich je mnoho, a proto se dá pochopit, že některé z nich jsou pro nás důležitější, než jiné. Naše preference v tomto ohledu však nejsou ani zdaleka tak náhodné, jak by se mohlo zdát. I tady existuje určitý smysl a řád, který, aniž si to uvědomujeme, dodržujeme.
V první řadě je zde otázka, jak moc osobní daná tradice je. Pokud jsme ji vážně slavili již od dětství a máme s ní spojeno mnoho vzpomínek, převážně na šťastné chvíle, pak pro nás bude mnohem důležitější než ta, kterou jsme vykonávali vždy pouze „z povinnosti“, a za kterou nebylo žádné srdce. To je ostatně důvod, proč jsou právě Vánoce tak oblíbené. Právě s nimi se totiž u mnohých z nás pojí nejkrásnější vzpomínky z dětství, a je jen pochopitelné, že si je chceme vyvolat.
Dále je zde také otázka, jak konkrétní tradici vnímáme. Skutečně cítíme její důležitost, to, že nás spojuje, ať už v rámci rodiny či národa? Jistě, může se zdát, že je to podobné předchozímu bodu, avšak zde nejde o osobní vzpomínky, nýbrž pro to, co pro nás daná tradice reprezentuje.
S tím se pojí i to, jak dobře známe symboliku, která se za tím skrývá, a nakolik jí věříme a ceníme si jí. Tady se můžeme podívat třeba na Velikonoce, přesněji řečeno na pomlázku. Zde všichni víme, proč se „šupají“ holky, a prakticky všichni se s tím setkáváme již od dětství. Proč tedy jeho popularita klesá?
I tady je odpověď poměrně jednoduchá: jen málokterá z žen a dívek s tím má spojeny skutečně příjemné zážitky. Jistě, jsou rádi, že se například sejde celá rodina, avšak to s šupáním samotným nijak nesouvisí. Toto všem samozřejmě platí i o zbytku tradic. Tyto věci bychom si pak měli uvědomit, než začneme posuzovat tradice cizí.