Znáte film „Svatební cesta do Jiljí“? Překrásná komedie, jedna z nejlepších, která kdy byla natočena (nejen v Československu). V úvodní pasáži se tam Josef Abrhám s Libuší Šafránkovou potýkají s bouřkou, která je zastihne v krajině, a to je opravdu pěkná patálie, zvláště v horách na vyvýšených místech. Pan Abrhám tam svou vystrašenou družku uklidňuje svérázným a samozřejmě nesmyslným tvrzením, aby „přešla do podřepu, hlavu sevřela v kolenou a do úst vsunula větvičku z jehličnanu.“
Takto to pochopitelně nefunguje a žádný podobný trik vás v krajině před bouřkou neuchrání. A ještě komičtější je, když Libuška Šafránková pronese, že: „tu není elektrické vedení, kam by se mohl zapojit hromosvod, který by tu byl tím pádem nefunkční“. Hromosvod opravdu nepotřebuje ke své činnosti elektrické vedení, je to sice zařízení, jehož revize zajišťuje elektrikář, ale hromosvody nemají s elektrickou rozvodnou sítí ani s fotovoltaikou na střeše nic společného. Přesto se revize hromosvodů musí provádět, protože hromosvod může být mechanicky poškozený, a v tu chvíli svou funkci přestává plnit. Co je vlastně na hromosvodu tak zásadního, a proč se tohoto zařízení týkají revizní činnosti v pravidelných intervalech, a také po každém úderu blesku?
Hodnota elektrického odporu – v okamžiku, kdy blesk zasáhne hromosvod, který je zcela záměrně vztyčen nad nejvyšší bod budovy, prochází bleskový výboj cestou nejkratšího odporu po hromosvodovém drátu směrem k zemi. Je-li hromosvod konstruován správně a je nepoškozený, klade blesku pouze minimální odpor a blesk nemá tendenci procházet jinou cestou, převážně po kovových částech stavební konstrukce. Pokud je ale hromosvod poškozený, přechodový odpor se v tomto místě zvýší, načež blesk dokáže hromosvod rozžhavit a je-li v jeho blízkosti hořlavý předmět, například dřevěné bednění, snadno jej zapálí. Blesk také může z hromosvodu přeskočit na kovové zábradlí, okenní parapet, římsu, anténní svod a další kovové části objektu a může někoho usmrtit.